Sázkou na jednu kartu je myšlena koupě jedné akcie, případně jediná investice. Pro investora znamená vystavování se velkému riziku. Co když se zrovna této jediné investici nebude dařit zrovna dojde k poklesu akcií? V počátcích pojišťovnictví bylo pro mořeplavce velké riziko, že právě jejich loď (třeba jediná a ještě pořízená na úvěr) plavbu nedokončí a potopí se. Proto uzavírali pojišťovací spolky, kam ukládali část svých zisků a z nich platili škody těm, kdo měli smůlu a přišli o loď. Podobně se chovali i farmáři, kteří byli vystaveni riziku např. krupobití, které je mohlo připravit o celou úrodu. Proto se dohodli a o případná rizika se podělili. Nikdo už neriskoval, že přijde o všechno. V roce, kdy zrovna jeho nepotkalo neštěstí a souseda ano, měl nižší zisky. Pomohl totiž sousedovi uhradit škodu.
Tento pojišťovací princip ukazuje dvě důležitá finanční pravidla. Mořeplavci i farmáři snížili riziko, ale zároveň snížili zisk v roce, kdy se jich neštěstí netýkalo. V druhém případě se riziko dá snížit jeho rozmělněním, rozložením mezi několik investičních příležitostí. S touto metodou je ztotožněn i Akropol a uplatňuje ji v praxi.